Domov / Hlavná strana / História / Slovensko poráža československú ideológiu

Slovensko poráža československú ideológiu

tisoAko česká tlač pristupovala pred 70. rokmi k 5. výročiu založenia samostatného Slovenska.

Po 2. sv. válce novým režimem k smrti odsouzený a popravený český spisovatel, novinář, bývalý korespondent pařížských listů a reportér, který navštívil bojující Španělsko a v roce 1937 vydal v Brně knihu „Španělsko krví zbrocené“, v letech 1939-1944 navštěvoval samostaný Slovenský stát. Při příležitosti 5. výročí jeho založení napsal v březnu 1944 pro „Polední list“ tyto dva články.

Po moskevské dohodě [v prosinci 1943 – pozn. red. NS], kterou Beneš přislíbil české země a dokonce i Slovensko bolševikům, se hovoří hodně v zahraniční propagandě o obnovení Česko-Slovenska. Český národ již zaujal své odmítavé stanovisko a jak jsem se mohl přesvědčit, vysmívá se těmto plánům celý slovenský národ, jemuž, jak mi správně řekl slovenský ministr vnitra a zástupce předsedy vlády Mach, nemůže Beneš dát více, než už Slováci mají.

Slováci se zvláště opírají o postoj amerických Slováků. Ze 350.000 Slováků v Americe, organizovaných v různých amerických krajanských organizacích, celých 300.000 stojí pevně za Slovenským státem a staví se proti nekalým rejdům emigrantských pletichářů. Poslanec Čulen, dobrý znalec amerických poměrů, vypočítává, že v americké Slovenské lize je organizováno 241.000 Slováků, k nimž se přidružila i Slovenská evangelická jednota s 25 tisíci členy, kteří jsou rovněž pro slovenskou státnost a nepřejí si žádné změny ve formě Slovenského státu. Zbývá asi 60.000 Slováků, organizovaných jednak ve Slovenském národním spolku a v Sokole, kde názory jsou rozděleny, ale vlivemHodžovým se staví proti Benešovi. Proti Slovenskému státu jsou jen američtí slovenští komunisté, sdružení v Mezinárodním sdružení.

Pro bývalé Česko-Slovensko je jen Slovenské národní sdružení a Čs. národní rada, spolky s malým počtem členů, které hlásají návrat starých časů. Zajímavé je, že Čs. národní rada nepřijala svého času Beneše za člena, a komunisté žádají, aby Slovensko bylo v SSSR samostatnou republikou.

„Slovenská Pravda“, srovnávaje poměry mezi Slováky v Americe, o něž se emigrace zvláště opírá, hovoří o T. G. Masarykovi a připomíná, že mezi Slováky byla první Masarykova opozice, která se ale brzo změnila. Dnes je tomu pravý opak. Beneše měl nejdříve oporu v amerických Slovácích, kteří však tohoto falešného proroka brzo prokoukli a po zprávách z domova stojí nyní věrně za Slovenským státem. Proto uvítali Beneše v Americe jen Hurban a Papánek, tj. bývalí českoslovenští úředníci, kdežto Masaryka vítali svého času Michal Bosák, čestný předseda Katolické jednoty, předseda Slovenské ligy Mamatay a četné slovenské katolické a evangelické duchovenstvo. Tentýž časopis píše, že se Slováci v Americe proto daleko raději stýkají s pravými a upřímnými Čechy než s Čechoslováky.

Tomu rádi věříme, protože i český národ odmítá zahraniční rejdy a rozhodování bez jeho souhlasu, uznávaje jen jedinou vládu a jediného prezidenta, jímž je dr. Emil Hácha. Zrovna tak jako Slováci se nechtějí vměšovat do našich vnitřních poměrů, respektuje český národ slovenské rozhodnutí o zřízení Slovenského státu, který byl ostatně garantován mnohem silnějšími činiteli, než jsme my.

Je třeba též říci, že za pět let trvání samostatného státu dokázalo Slovensko své právo na vlastní a svobodný stát, který je dnes hospodářsky například stejně významný jako předválečné Švýcary. Ve styku s Říší včetně Protektorátu se jeví zahraniční obchod Slovenska v dovozu 76,9% a ve vývozu 72,2%. V roce 1940, pozdější čísla se mi nepodařilo opatřit, byla zahraničně-obchodní bilance Slovenska aktivní 302 mil. slovenských korun. V roce 1941 bylo vyvezeno ze Slovenska 26.995 kusů hovězího dobytka, 4982 koní, 7839 telat a 16.142 ovcí, kterýžto vývoz se stále zvyšuje. Ročně se vyrobí na Slovensku asi 150.000 tun celulózy a celé tři čtvrtiny se vyvážejí, cementu se vyveze ročně 11.000 vagonů, vyvážejí se magnezitové výrobky, mramor, chemické výrobky a mnohé jiné. Na Slovensku není vůbec nezaměstnanost, naopak se dnes pociťuje nedostatek odborných dělníků. Na Slovensku se staví nové dráhy, silnice, úřední budovy, zařizují se nové továrny, zvyšuje se rozměr osevné půdy, regulují se vodní toky a staví se nové lodi pro dunajskou plavbu. Nezapomínejme i na slovenské léčebné prameny a na klimatické lázně, jichž má Slovensko při svém prostoru pouhých 38.004 km čtv. 54, a 57 turistických středisk pohádkové krásy s 794 hotely, 227 penzionáty a 157 turistickými hotely, mimo 31.000 soukromých bytů. V době konjunktury zaznamenával cestovní ruch obrat 300 mil. Ks a ještě v roce 1940 – tedy již za války – bylo ve slovenské bilanci v cestovním ruchu zaznamenáno 50 mil. slovenských korun.

Slovensko dělá moudrou hospodářskou politiku, průmyslu a obchodu se daří dobře. Lid žije klidně a spokojeně, snad nejlépe ve střední Evropě, sociálně si stojí velmi dobře a politicky dokázal nalézt mezi prvními jedinou možnou cestu v dnešní Evropě. Není tudíž divu, že nikdo na Slovensku netouží po obnově starých časů demokratického odstrkování a bídy, zvláště když se nedávno ozval hlas z Londýna, že „nebudou vyhledáváni ti, kdo v kritické chvíli zradili svatou věc republiky“. Kam tato slova byla adresována, je jasné. Nechceme tvrdit, že nás svého času slovenský postoj nezarmoutil, ale nemůžeme také dnes zamlčet, že se neradujeme ze zdárného vývoje mladého státu, který tak příkladně plní povinnosti k evropskému souručenství.

Slovensko nám dokázalo nemožnost nějakých československých ideologií a svým příkladem poráží emigrantské plány, které stejně jako Slovákům, tak nám i Čechům nemohou přinést nic dobrého.

„Nové Slovensko“ (Polední list, 9. 3. 1944):

Při každé cestě na Slovensko si uvědomuji, jakým velkým omylem bylo, když neblahá centralistická pražská politika nedovolovala Slovákům, aby sami řídili svou zemi a aby vedle nás šli svou vlastní cestou. A kdykoli se zastavím před bratislavským pomníkem našeho velkého krajana Msgre ThDr. Aloise Kolíska, který byl řadu let profesorem bratislavské katol. bohoslovecké fakulty, vždy lituji, že jsme neměli podobných lidí na Slovensku více. Kdo ví, jak by se byl osud utvářel, kdybychom byli posílali na Slovensko takové šlechetné a slovenský národ upřímně milující duše, jakou byl Msgre Kolísek. Ale to jsou jen vzdechy a vzpomínky, které nemohou nic změnit na skutečnosti.

Slovenská republika, samostatný slovenský stát, oslavuje páté výročí své samostatnosti.

V těchto pěti letech jsem byl na Slovensku častým hostem. Byl jsem přítomen 14. března 1939 památnému zasedání slovenského sněmu a mé auto bylo poslední, které toho dne překročilo novou hranici na Moravě u Hodonína. Od toho dne jsem často přijížděl na Slovensko, abych pozorovat život a budování nového státu, život národa, který je nám tolik blízký. Stará přátelství jsem obnovil, nová navázal. Všude jsem nalézal přívětivou tvář a srdečné přijetí. To mne dnes nutí, abych při příležitosti 5. výročí samostatnosti Slovenské republiky dokázal, že i u nás neexistuje zášť vůči slovenskému národu, naopak, že pochopivše křivdy, kterých se dopustili nectní politici, dlící nyní v cizině, kde pracují proti svému národu nevybíravými způsoby, se radujeme z úspěchů, zaznamenaných slovenským národem ve svobodném státě.

Svoboda přinesla slovenskému národu větší možnosti, ale též velké úkoly a povinnosti. Poměry po 14. březnu 1939 byly velmi těžké. Byla to doba revolučního kvasu a lehko se mohla proměnit v anarchii. Nic podobného se však nestalo. Od prvního dne byl na Slovensku pořádek a důstojný klid. Organizování nového státu se dělo vývojově, obezřetně, krok za krokem. Přihlížeje k již získaným výsledkům je třeba říci, že si slovenští státníci dobře vedli a že mohou být dnes po pěti letech spokojeni. Nebyly to úkoly malé, s nimiž se potýkali. Byly rázu politického, hospodářského státu. K tomu hned na začátku budování vypukla válka. Slováci se ji činně účastnili proti bývalému Polsku a v roce 1941 vstoupili po boku Říše do války proti SSSR, jak jinak nebylo ani možné očekávat od národa, který se již v roce 1936 památným Piešťanským manifestem vyslovil proti bolševismu a souhlasil s protibolševickým postojem mocností, sdružujícími se v paktu proti kominterně.

Během pěti let samostatnosti se projevila síla historické tradice. Slováci, kteří nikdy nenáleželi k zemím koruny české, jejich dějiny nesplývají s českými dějinami, dovedli rychle nalézt sami sebe a dovedli se oprostit od dřívějších vlivů. Jdou vlastní cestou, vyhovující jejich povaze a možnostem, které jim dává jejich země. Právo na svou existenci v samostatném státě si vybojovali v pravém slova smyslu a dále za něj bojují.

Pracovitost a vytrvalost Slováků je obdivuhodná. Vybudovali si vzorné úřady, skvělou armádu, mají dokonalý průmysl a hospodářská bilance státu je více než uspokojivá. Sociální opatření a zařízení si zasluhují pozornost. Lidově a prostě řečeno: dělají to dobře. Rozšířili železniční tratě, takže dnes má Slovensko 2,589.713 km železnic. Jen v roce 1941 bylo dáno do provozu 111,3 km nových silnic a další silnice se staví. Postaveny byly nové státní budovy, úřadovny, školy, tisíce domků pro dělníky a tisíce obytných domů ve městech. Vybudovány byly nové hydrocentrály, aby nebylo třeba kupovat uhlí v cizině, protože slovenského hnědého uhlí není dostatek. Dřevařský průmysl má nyní 900 závodů. Velkého pokroku bylo dosaženo ve výrobě potravin a poživatin, zvýšena byla těžba železné a manganové rudy, využito bylo zemních plynů. Člověk má prostě dojem, že je v nějakém novém světě, a nedovede si vysvětlit, proč v minulosti muselo tolik Slováků hledat chléb v daleké cizině, když se mohou doma všichni dobře živit, když se všemu dobře daří. Přitom se nelze vymlouvat na nějakou válečnou konjunkturu, protože právě válka připravuje Slovenskou republiku o miliónové příjmy, jednak z cizineckého ruchu, jednak z průmyslu.

V politickém vývoji Slováci předstihli jiné evropské národy. Dovedli ve zmatku rušných dnů na podzim 1938 rozeznat, kterým směrem se dát, a setrvali na této linii ve všech politických a národních projevech bez jediné odchylky. Říše má ve Slovácích věrné spojence. Nacionálněsocialistická Evropa pak partnera, s nímž může hospodářsky i kulturně počítat.

Při hodnocení Slovenské republiky nemůžeme ovšem zapomenout i na Adreje Hlinku, bojovníka za slovenskou samostatnost. Vzpomínám, jak běsnil Beneš, když se tento velký slovenský nacionalista dožadoval plnění Masarykových slibů o slovenské autonomii, na jeho zbavení poslaneckého mandátu 8. října 1919, kdy v tehdejším Národním shromáždění dr.Slávik přednesl potupné rozhodnutí. Jaká nectná komedie, kolik nízkosti a zločinnosti se projevilo již v prvních dobách státu, který vznikl ve Versailles a zašel z vůle těch, kteří ho v život vyvolali… Kolik pravdy měl tento velký Slovák…

Ve „Slovenské čítance“, která vyšla v roce 1925 v Praze, se vyprávělo, že Slovensko není s to obsadit místa úředníků, že nemá dostatek inteligence, že vy bylo třeba budovat nejen zdola, ale i shora. To měla být odpověď na tužby slovenských vlastenců a na dožadování se plnění Pittsburské dohody. Vyprávělo se, že by Slovensko nesneslo výdaje této autonomie, psal o tom jakýsi pan Rotnágl, tvrdilo se, že zvláštní slovenský sněm by byl na újmu Slovenska. Ukázalo se, že to všechno byly jen výmysly, že skutečnost je zcela jiná. Slovenský stát existuje, vzkvétá, roste a sílí. Ad A až do Zet se nesplnilo to, co se prorokovalo.

Věříme, že slovenský stát bude ve své vzestupné linii i dále pokračovat, že za obezřetného vedení svého prezidenta dr. Jozefa Tiso, bude vzkvétat a sílit. To mu ze srdce přejeme.

Autor: Antonín J. Kožíšek
Zdroj: Náš Směr

O ::prop

13 komentárov

  1. V rámci objektivity treba ale spomenúť, že my Slováci sme žili od r.1918 do r.1939
    v spoločnom štáte s bratmi Čechmi, od ktorých sme sa veľa naučili.
    A vďaka tomu sme zjavne zvládli aj riadiť vlastný štát.
    Česi
    sú síce Slovania, ale s technickým nadaním veľmi podobným Nemcom.
    Česi sú múdry národ a že nás vždy považovali za hlúpejších od seba,
    tomu sa
    vlastne ani nedá čudovať (stačí si prečítať väčšinu komentárov,
    napr.na prope:-))

    No a samozrejme, prvý Slovenský štát prosperoval aj, alebo hlavne vďaka tomu,
    že
    sa zbavil pijavíc, ktoré slušným a pracovitým, ale naivným a dôverčivým
    Slovákom pili krv.
    Škoda, že sa ich zbavil len dočasne :-((

    • Vlastne prave preto musel umriet Stefanik, Dubcek, lebo su vlastne v CR sikovnejsi.
      Skus si najst povojnove inzeraty z CR, kde hladali „kohokolvek“ na zastupenie veducich miest v SR.
      Udupavanie narodneho citenia je skvela praktika aj sucastnych politologov (chazarov).

    • A nebolí Ťa hlava, keď tak pekne lezieš do zadku?

  2. maršal Žukov

    toto by mohol Kotleba vytlačiť v najbližšom BB mesačníku.

    • Ty si len o Kotlebu neotieraj ústa a bež za svojimi súdruhmi – Mihálym, Waisenbacherom a im podobnými. Aby ťa nevylúčili zo strany za takéto reči.

  3. len by ma zaujímalo, kde skončil autor tých článkov…či v Benešovej ČSR (asi aj na šibenici) alebo radšej v exile na Západe…

  4. tak prvy krat po desiatach rokov kladne hodnotenie Slovenského statu !! Tak ako som ho poznala od svojich
    rodicov.Beneš kral rulety -Zapotocky Kapo a kartar -gotwald alkoholik-Novotny zid s nenavistou k slovakom !!Títo ludia nam vladli celych 50 rokov od r.1918az 1989

  5. Ahoj všem, mě jako Čecha, který v dětství zažil pouze Czechoslovakia a Slováky vnímal jako Moraváky, naše rozdělení velmi mrzí:o( Když se tak bavím s obyčejnými lidmi kolem sebe včetně bratrů Slováků, připadá mi, že se rozdělit nechtěl nikdo. Tady totiž jde hlavně o jedno….jako rozdělení a tím pádem i menší státečky si v Evropě diktovat moc nemůžeme a to ani nepočítám o 100% zvýšené výdaje na chod státu. Je řada věcí, které se lépe zdolají pěkně ve dvou, jako třeba vystoupení z EU, sami to nezvládneme ale pospolu ještě Evropě ukážeme:o) Vzestup Ruska je třeba využít, můžeme se zbavit okovů EU ale chce to chladnou hlavu a dobrý plán. A ohledně zmínky o našem tehdejším prezidentu, proč se nikdo nezamyslí, jaký mohl mít Beneš asi důvod svého příklonu k Sovětskému Svazu?! Proč se pan prezident po zkušenostech s exilovou vládou v Anglii odvrátil směrem k východu?! Dobrá zmínka o Benešových zkušenostech se Západem je v knize …Kam se poděl zlatý poklad ČSR. Veškeré zlato nám tehdy Západ ukradl pod různými důvody a k takovým státům dnes vzhlížíme, fuj. USA financovali nacisty, jen díky USA byla 2 světová, která předně pomohla americké ekonomice a oni to bohužel moc dobře vědí. Američané vědí, že Evropa v troskách = USA properita a tak udělají cokoliv aby opět mohli žít z naší krve a potu. Přestaňme hlavně poslouchat ty zrádce, kteří odsud zdrhli a nyní nám přes moře hlásají morálku. Ti lidé už dávno nejsou naším lidem, jelikož i daně platí cizímu státu a chovají se dle hesla….koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Jen my sami můžeme rozhodnout o svém osudu…

    • Milý Marko,

      dávam Ti v mnohom za pravdu, vlastne dávam Ti za pravdu takmer vo všetkom. Nanešťastie pre naše oba národy, politická „elita“ Česko-slovenska (najmä prvého) viedla veľmi nešťastnú politiku. Jozef Tiso, ako je málokomu známe, sa počas celého svojho pôsobenia zasadzoval za zachovanie Č-S štátu (patril totiž do skupiny tzv. Umiernených v rámci Hlinkovej slovenskej ľudovej strany), avšak po klamstvách a nedodržaní sľubov zo strany našich partnerov, dokonca po očividnom pošliapaní zmluvy, ktorým vznikla Č-SR (Pittsburgská zmluva), uvedomil si spolu so Snemom SR, že s týmito „partnermi“ – myslím konkrétnych jednotlivcov, nie kolektívne český národ!, spolupráca nie je možná. Politika podobného razenia, „obohatená“ o zosmiešňovanie kultúrneho a najmä náboženského dedičstva a zvykov Slovákov, viedla k vnútorným rozporom, ktoré využili TÍ HORE. Kým v časoch 2.SV iná cesta nebola, v novodobej histórii bola šanca, avšak vnútorných rozporov sa chopili ľudia, ktorí si priali dva slabé štáty namiesto jedného silného a rozbili naše bohatstvo budované generáciami, či na slovenskej alebo českej strane.

      Stačilo tak málo, pozmeniť a nastaviť systém na skutočnú federáciu, kde by sa oba národy cítili dobre. Všetko je možné, z histórie si treba vziať ponaučenie a pochopiť, že len v prípade, ak budú obe časti celku spokojné, je možné hovoriť o silnom štáte, ktorý má vôľu a nádej prežiť.

      Je potrebné, aby sa kormidla zmocnili ľudia majúci radi svoju krajinu, ktorí sa nebudú chcieť obohatiť na úkor svojich krajanov a budú schopní obetovať sa pre dobro celku. Len tadiaľto vedie cesta.

      Som veľmi šťastný, že máme vlastný slovenský štát. Nie je možnosť na nikoho sa vyhovárať. Je však potrebné odstaviť od moci ľudí, ktorí vyše 20 rokov ožobračujú naše národy. Verím, že tá doba príde čoskoro, no v prvom rade každý z nás, musíme vziať zodpovednosť v prvom rade sami za seba a nesmieme sa báť postaviť za správnu vec, začína to v rodine, kolektíve kamarátov, škole až po úroveň štátu.

      Všetko dobré a ďakujem protiprudu.org za vynikajúci článok!

  6. Marko, bol by som zabudol, jediná vec, s ktorou sa nikdy nestotožním, hoci technicky máš pravdu – my nemôžeme považovať Beneša za „nášho“ vtedajšieho prezidenta. Nechcem hovoriť za Slovákov ako celok, no hovorím za seba.

    Tento človek urobil tak veľa zlého nášmu národu, že považujem za urážku najhrubšieho zrna, keď si niekto dovolil napr. v Košiciach postaviť sochu Beneša a Štefánika vedľa seba. Je to niečo neuveriteľné.

    Necháp ma zle, nie je to namierené proti Čechom, mám viacero priateľov z Česka, je to výhrada voči tomuto konkrétnemu človeku.

  7. Milion dolarov-zbierka od amer.Slovakov za slobodu Slovenska „zmizlo“…slovensky vynalezca J.Murgaš odovzdal zbieku TGM, ten Benesovi…Stefanik chcel dat tuto spreneveru vysetrit, pretoze Benes tueto peniaze asi prehral v kasine…Stefanik sa v 1.rade zasadil o vznik CSR, so svojimi kontaktami, vdaka nemu vznikli CS legie…mali by sme sa viac zaujimat o nase osobnosti, akymi boli bezpochyby Stefanik aj vynimocny vynalezca J.Murgaš. Ako mu chceli ukradnut zasluhy na jeho vynalezoch, patenty, ako mu nirkto umyselne podpalil jeho laboratorium s pracami, knihami hned po jeho smrti…Ajmedzi Slovakmi boli a su mnohi sikovni, usilovni, inteligentni ludia, ale „niekomu“ asi velmi zalezi (dlhodobo) na tom, aby Slovakom neustale posliapaval sebavedomie a narodne citenie a aby sa na taketo vynimocne osobnosti rychlo zabudlo…v skole nas o tomto vynimocnom slov.vynalrzcovi neucili…vid napr.: http://archive.slobodnyvysielac.sk/historia%20na%20dlani%20-%2024.03.2014.mp3
    Stefanik napr: http://www.vhu.sk/data/files/208.pdf
    http://www.cez-okno.net/clanok/slovaci/general-milan-rastislav-stefanik

  8. „Bol to Štefánik, ktorý po príchode Masaryka a Beneša na „západ“, uvádzal obidvoch do dôležitej a vplyvnej francúzskej spoločnosti. Dovtedy na všetky memorandá, ktoré Masaryk písal vedúcim osobnostiam Dohody nikto neodpovedal. Až légie a dr. Štefánik obidvom urobili meno. Štefánik, Slovák, francúzsky občan a generál, zakladateľ légií v Taliansku, snúbenec talianskej princezny, a tak ďalej.“

    „V roku 1919 sa začal tajný proces s vojakmi, ktorí o streľbe na lietadlo Caproni rozprávali. Pri prelete lietadla nad delostreleckými kasárňami, vo výške asi 100 metrov jednotka vojakov dostala rozkaz strieľať na trojmotorové lietadlo Caproni č. 11.495 s gen. Štefánikom a jeho talianskym vojenským sprievodom. Po výsluchoch vojakov v máji 1919, ktorí priznali, že sa zúčastnili streľby na lietadlo, začali títo vojaci umierať za záhadných okolností.

    O tom sa dozvedeli aj účastníci streľby Jiří Forman z Plzne a Oldřich Fořt z Litomyšle. Obaja v tú dobu pracovali v Prahe. Keď spozorovali, že i oni sú sledovaní a že po nich idú, jednej noci utiekli do Paríža. Tam sa živili maľovaním bytov až do roku 1938. Až keď prezident Beneš v roku 1938 utiekol z Prahy na aeropláne do Londýna, páni Forman a Fořt, sa odvážili vrátiť domov. Po príchode domov zisťovali, čo sa stalo s vojakmi, ktorí dostali rozkaz strieľať na Štefánikovo lietadlo a zistili, že jednotliví strieľajúci vojaci boli podľa stupňa „upovídanosti“ zlikvidovaní. Všetci už boli mŕtvi alebo zomreli za záhadných okolností, až na dvoch Slovákov. Jeden bol Karol Murgaš a druhý bol jeden starý lesný inžinier.

    Po skončení 2. svetovej vojny a návrate Beneša na prezidentský stolec do Prahy, poslední štyria svedkovia boli ihneď uvrhnutí do väzenia. Ale nehovorili nič o streľbe, lebo vedeli čo ich čaká. Hneď v máji roku 1945 J. Formana zavreli na 16 rokov, O. Fořta na 16 rokov, lesného inžiniera na 20 a Karola Murgaša tiež na 20 rokov. Tak boli umlčaní svedkovia zostrelenia M.R. Štefánika, ale pravda o smrti M.R. Štefánika nezostala umlčaná!

    P.S. Milión dolárov, zbierku amerických Slovákov „Za slobodu Slovenska“, osobne odovzdal do Masarykových rúk katolícky kňaz, maliar, vedec, vynálezca účinkujúci vo Wilkes Barre Pa. Jozef Murgaš v roku 1918. Masaryk ho pritom pozval na Hradčany. Pri návšteve Prahy v roku 1926, prezident Masaryk odmietol Murgaša prijať. Na odhalenie mohyly gen. Štefánika prišli všetci – okrem Beneša a komunistov.“

    http://www.makrosvet.sk/index.php/2013-07-19-13-58-45/archiv-osobnosti/80-pravda-o-smrti-m-r-stefanika

Leave a Reply