100 dokumentů o vzniku války

Rozmluva říšského ministra zahraničí s polským velvyslancem, 21. března 1939

Pozval jsem k sobě dnes na 12. hodinu polského velvyslance Lipského. Vylíčil jsem panu Lipskému nejprve vývoj česko-slovenské otázky a prohlásil jsem mu, že mi vzhledem ke kvapícím událostem nebylo možné informovat zdejší cizí zástupce tak, jak bych si byl přál. Informoval jsem však podrobně velvyslance von Moltka, jenž se právě zdržoval v Berlíně, a pověřil jsem ho, aby zpravil zahraničního ministra Becka. Líčil jsem pak v jednotlivostech události, jež přiměly Vůdce k zásahu.

Bylo nám nápadné, že ve zbytku Česko-Slovenska opět oživoval Benešův duch. Všechny Vůdcovy výstrahy panu Chvalkovskému zůstaly neslyšeny. V poslední době se pražská vláda snažila postupovat diktátorsky na Podkarpatské Ukrajině a na Slovensku. Též týrání Němců v jazykových ostrovech opět počalo.

Mám zato, že úprava karpatoukrajinské otázky, k níž mezitím došlo, způsobila v Polsku největší uspokojení. Zřízení Protektorátu Čechy a Morava značí konečné uklidnění tohoto prostoru, jaké odpovídá historickým zásadám a je posléze k dobru všem.

Velvyslanec Lipski se pak vyslovil starostlivě o převzetí ochrany Slovenska Německem. Toto sdělení způsobilo v Polsku silný dojem, neboť muž z ulice může mít zato, že takový krok je namířen v první řadě proti Polsku. Slováci jsou národem jazykově spřízněným. Polské zájmy v tomto kraji jsou podmíněny též historicky a reálně politicky třeba připustit, že prohlášení o ochranném poměru může býti pociťováno jen jako rána proti Polákům.

Poukázal jsem velvyslanci Lipskému na fakt, že o ochranu Německa se dovolávala nezávislá slovenská vláda. Prohlášení ochranného poměru jistě není namířeno proti Polsku. Přitom jsem dal jasně najevo, že se o otázce můžeme jednou společně poradit, kdyby se všeobecný německo-polský poměr vyvíjel uspokojivě; možno přitom pomýšlet na účast Polska při garanci slovenského státu. Bohužel jsem však musel konstatovat, že se v německo-polském poměru projevuje nenadálé zostření. Tento vývoj počal již před několika měsíci. Bylo zde nápadné, jaké podivné stanovisko zaujalo Polsko v menšinové komisi. Gdaňské incidenty provokované polskými studenty dávaly rovněž podnět k přemýšlení. Velvyslanec Lipski co nejrozhodněji popíral, že by takové incidenty byly bývaly vyvolávány polskými studenty. Též moji poznámku, že podle názoru Vůdcova štíty, jež vedly k incidentům, byly umístěny polskými studenty, popíral pan Lipski co nejživěji a tvrdil, že polští studenti na věci neměli vůbec žádnou účast.

Dále jsem upozornil polského velvyslance na ustavičné tiskové útoky, na protiněmecké demonstrace u příležitosti Cianovy návštěvy a na dnes existující otevřený tiskový boj. Tato tisková válka se mi zdá v každém ohledu neoprávněná. Vůdce pracoval vždy na vyrovnání a smíření s Polskem. I nyní ještě sleduje Vůdce tento cíl. Vůdce se však stále více diví polskému chování. Dosud jsem německý tisk vůči Polsku zdržoval, jak může polský velvyslanec sám zjistit pohledem do německého tisku. Nebylo by mi však možno nechávat takové útoky natrvalo nezodpověděny. Z takové oboustranné tiskové války pak může brzy vzniknout stav, kdy by se naše styky dostaly na nulu. Zdá se mi žádoucí, aby byl podniknut nový pokus, aby německo-polská politika byla uvedena do správných kolejí, a zdá se mi správné a účelné, aby se brzy konala rozmluva mezi německými a polskými státníky.

Bylo by mi potěšením, kdyby zahraniční ministr Beck vykonal vbrzku návštěvu v Berlíně. Jak mi pravil Vůdce, vítal by i on vřele takovou rozmluvu. Zmiňuje se o možném obsahu takového rozhovoru, prohlásil jsem panu Lipskému nejprve, že musí připustit, že Německo není bez účasti na vytvoření a nynější existenci Polska a že Polsko děkuje za své nynější územní rozšíření nejtěžšímu neštěstí Německa, totiž faktu, že Německo prohrálo světovou válku.

Řešení v koridoru se všeobecně pociťuje jako nejtěžší břímě versailleské smlouvy pro Německo. Žádná dřívější vláda nebyla sto zříci se německých revizních nároků, aniž by byla bývala Říšským sněmem smetena do 48 hodin. Vůdce smýšlí o problému koridoru jinak. Uznává oprávnění polského nároku na volný přístup k moři. Je jediným německým státníkem, jenž se může definitivně zříci koridoru. Předpokladem toho však je návrat čistě německého Gdaňsku k Říši, jakož i vytvoření exteritoriálního železničního a automobilového spoje mezi Říší a Východním Pruskem. Jen tak bude pro německý národ odstraněn osten, jenž spočívá v existenci koridoru. Kdyby polští státníci vzali v klidu zřetel na reálná fakta, bylo by možné nalézt řešení na této základně: Návrat Gdaňsku k Říši, exteritoriální železniční a dálnicové spojení mezi Východním Pruskem a Říší a za to garance koridoru. Mohl bych si představit, že v takovém případě by bylo možné nakládat se slovenskou otázkou ve zmíněném smyslu.

Velvyslanec Lipski přislíbil, že bude zahraničního ministra Becka informovat a že pak podá zprávu.

Navrhl jsem, aby velvyslanec Lipski jel do Varšavy podat zprávu ústně. Opakoval jsem ještě jednou, jak užitečným se mi jeví konečné vyrovnání mezi Německem a Polskem právě v nynějším stadiu. Je to důležité také proto, že se Vůdce podivnému chování Polska v řadě otázek dosud jen diví; záleží na tom, aby nenabyl dojmu, že Polsko prostě nechce.

von Ribbentrop

Zdroj: Výběr z úřední Německé Bílé knihy, 100 Dokumentů o vzniku války